#FreeloHackathon: Jak jsme na několik dní zakotvili v nejsevernější části České republiky

Jelikož se nám posádka brzy rozroste o pět malých námořníků, vypluli jsme na pravidelný #FreeloHackathon už v březnu. Zatímco loni v létě jsme Freelo kormidlovali v plavkách pod chorvatským sluníčkem, tentokrát jsme spakovali trekové boty, zimní bundy a vyrazili v desetičlenné flotile zkoumat Jiřetín pod Jedlovou a okolí Šluknovského výběžku. Jak se nám podařilo skloubit pracovní režim, výletování, nefunkční internet, soutěžní olympijský trojboj a věčnou chuť k jídlu? Mrkněte se. 😉

Z námořníků málem piráti silnic: Zvedáme kotvy!

Rozkaz zněl jasně: V 9 hodin zvedáme kotvy v Pardubicích a vydáváme se vstříc více než dvouhodinové plavbě.

Vášnivou debatu o nejlepších animácích (Coco musíte vidět!) posádky číslo 2 přerušily blikačky, červená plácačka a muž s přísným výrazem ve výstražné vestě. Zatímco Tom podává zpocenými dlaněmi svůj námořnický průkaz, copywriterka Lucka už vidí titulek nového blogpostu „Z programátora Toma se vyklubal pirát silnic“ a markeťák Vláďa to dokumentuje s myšlenkou, jak díky fotkám přivede organicky hromadu návštěvníků na web. I vy zlomyslníci, nic takového. Kapitán Tom prošel policejní kontrolou bez vroubku a plavba může pokračovat.

Každý věřil svému různě spolehlivému online kompasu, a tak přestože to někdo vzal dokonce přes Německo (Borki, Dori, kávovare?), všechny čtyři posádky se ve stejný čas sešly těsně před cílem – v pivovaru Falkenštejn. A burgery byly (kromě piva) jasná volba pro většinu námořníků.

Úkol č. 1: Povléknout peřiny a naplnit ledničku

Naším přístavem se na 4 dny stala chalupa Uršula v malebném Jiřetíně pod Jedlovou. V osmi ložnicích, třech koupelnách, konírně, sauně, herně a velké kuchyni s jídelnou jsme hned v prvních minutách poztráceli všechny zvídavé námořníky. Tóny malých šlapacích varhan (harmonia, jak jsme později zjistili) ale vždycky spolehlivě svolaly celou partu.

Dneska už se pracovat nebude, rozhodli kapitáni. A tak zatímco Karlos s Dori plnili dva velké nákupní košíky, aby uspokojili naše bříška, námořníci si ve svých kajutách povlékli peřiny a nachystali se na první společný výlet.

Výlety ve znamení krásných výhledů a zlatavé odměny

Otevřená hospoda na kopci přímo u zříceniny s točenou desítkou za odměnu přesvědčila i váhavé námořníky, a tak jsme se po příjezdu vydali v plném počtu na hrad Tolštejn. Byla to pěkná jízda (hlavně cestou dolů)…

Ale za 9 piv, 1 malinovku, nádherný výhled a mrazem i sluníčkem malované tváře to rozhodně stálo. Do chatky nás doprovodila pravděpodobně nejfotografovanější křížová cesta Šluknovska a typická zimní vůně kouře z komínů.

Druhý výlet po vyhlídkách v Jetřichovických stěnách byl pro řadu námořníků vskutku výzvou. Věděli jsme ale, že si navzájem umíme hodit záchranné lano nejen v kancelářském Podpalubí, ale i ve skalách. A tak jsme díky tomu překonali:

1. 1. • Vláďa strach z výšek,
      • Pavel bolavé nohy a kocovinu,
      • Lucka problémy s dýcháním,
      • Dori uklouznutí na kameni.

Přes strmý kopec, kluzké kameny, ledové řetězy, rezavé žebříky, se sípáním při nádechu i výdechu… No dobře, tak dramatické to nebylo. Řekněme ale, že někteří vyběhli na vyhlídky jako laňky, jiní neměli tak elegantní styl. Ale ten výhled nahoře, ten byl!

Zvládli jsme to! Ale vyhládlo nám, co si budeme povídat. Slíbená čočkovka od Dori tak pro nás byla hnacím motorem cestou zpátky.

Dva šéfkuchaři v hlavní roli: Chilli con Carle vs. (ne)čočkovka

Snídaňové vařečky se chopil kapitán Karlos, protože má nejlépe v oku 10 porcí míchaných vajíček pro různě hladové strávníky. Vůně rozpečeného chleba, smažené slaniny a dvou druhů salátů postupně všechny vytáhla z postele. Ale i tady platilo, že kdo dřív přijde…

Obědy a večeře měli pod palcem Karel s Dori. Byli skvělí kuchaři, fakt jo. Ale udělali jednu osudovou chybu – restaurace U Zlaté podkovy neboli ve Freelo slangu Goldnhorsšů.

Porce totiž byly skutečně jak pro koně. Chvíli jsme se zdráhali, ale pak se to zvrhlo v soutěž o největšího jedlíka. Král nebyl ten, kdo to snědl první (jak to tak bývá), ale kdo to vůbec snědl.

S 32 kroketami si nakonec nejlépe poradil Pavel. 🥳 Ale i kapitáni Freela potápějící se loď jaksepatří podrželi a dorazili se ještě vídeňskou kávou, palačinkou a zmrzlinou. S mírnými náznaky žlučníkového záchvatu jsme se přesunuli zpátky do chatky a usoudili, že večeřet nebudeme.

Zato další dny jsme se na jídlo moc těšili. Karlosovo legendární Chilli con Carle totiž všichni milují. Ale čočková polévka od naší supporťačky Dorky tomu úspěšně konkurovala. I když se kuchařský rival Karel snažil posádku zviklat otázkou „Jak moc hustá polévka je ještě polévka?“, Wikipedie jasně řekla, že tohle polévka skutečně je. A poctivá! 👌

Nejdřív práce, pak zábava. Nebo naopak?

Takže jsme výletili, dobře jedli a pili, skvěle se bavili, tak co bychom ještě… Ááá, no jasně, taky jsme pracovali. Přece!

Nefunkční internet by možná některé kapitány SaaS produktu uvedl do lehké paniky, našeho Borkiho ale ne. A tak díky jeho kouzelným programátorským ručičkám frčel vývoj, support i marketing. 💪

Práci jsme se věnovali hlavně dopoledne. Tedy až na Pavla, kterému nejeden večer zachutnalo pivo Falkenštejn. A tak zatímco nás všechny vyhnal k počítačům Pavlův budík zvonící v půlhodinových intervalech od 6:30 do 12 hodin, Pavel snil o linkbuildingu a blogpostech až do jedné odpoledne. To už měli někteří dávno odběháno. 🏃🏻‍♀️🏃🏻

O zábavu bylo postaráno: Olympiáda, ping pong, kulečník, kytara a Bang

Nejen večerní zábavu si vzala na triko supporťačka Terka, která se stmelovacími aktivitami začala ještě před Hackathonem. A tak jsme dostali úkoly:

✅ Vylosovat si tři lístečky s otázkami, které se týkaly ostatních námořníků,

✅ nenápadně na ně zjistit odpověď,

✅ představit je na Hackathonu celé posádce.

Další body jsme sbírali v turnajích v online AZ kvízu a ping pongových zápasech ve zmrzlé konírně. Komu se nedařilo, nemusel zoufat. V teambuildingových hrách pokračujeme i v pardubickém Podpalubí, střihli jsme si od té doby třeba pohádkový hospodský kvíz nebo poznávací tematický den v kostýmech.

Kromě olympijského trojboje pinec / AZ-kvíz / sebe-poznávačka jsme si večery zpestřovali karetní hrou Bang, kulečníkem a saunou. Skvělou atmosféru doplňoval Kuba svojí kytarou a zpěvem.

A ještě jedno malé vítězství – konečně se vypil rum cestovatel. Byl s námi totiž už v Chorvatsku, Bernarticích a hromadě týmových akcí. Jeho prapodivná výrazná až chemická chuť ale neláká ani ty nejméně náročné námořníky. Tak jsme si na závěr zahráli hru – rumová losovačka. Půlka dobrých a půlka špatných panáků. Asi tušíte, jaká část posádky jela domů s bolehlavem. Ale taky skvělým pocitem, že tohle je parta, se kterou chci pracovat.

To vám byla parádní plavba! Tak zase příště. Třeba i s vámi na palubě. 👋