Jakub Přibyl je výživový specialista s dlouholetou praxí a lektor na škole klinické naturopatie. Je, spolu s Michalem Kočím, zakladatelem značky Trime, která se specializuje na prémiové doplňky stravy. Kromě toho tvoří vlastní podcasty. Celý rozhovor Karla a Jakuba se pochopitelně točí kolem výživy, současných trendů nebo budoucnosti potravin. Dozvíte se také, jak vznikl Trime, a čím se liší od konkurence. Proč nesnídat 365 dní v roce vejce? Tak přesně na to najdete odpověď v tomto dílu podcastu Z Podpalubí.
Půstování považuji za dovednost, kterou by měl ovládnout každý.
Co všechno jsme probrali?
- Kvalitu potravin a jejich budoucnost [03:02]
- Podvýživu, nadváhu a obezitu [04:16]
- Co vše ovlivňujeme nákupem potravin [04:53]
- Co tvoří kvalitní rozmanitý jídelníček a jak ho objektivně posoudit [06:01]
- Výživu lidí z kanceláří vs. sportovců [13:36]
- Proč jsou důležité bílkoviny a využití jejich celého spektra [13:36]
- Chybování u tuků, Omega 3 a Omega 6 mastné kyseliny [16:53]
- Přerušovaný půst [20:42]
- Jak nás ovlivňuje výživa z dětství – nutrigenetika, nutrigenomika [26:34]
- Výživu před těhotenstvím, v těhotenství [31:50]
- Suplementaci [43:04]
- Raw, keto, paleo, vegan stravu [45:45]
- Jaké množství alkoholu je přijatelné a jeho vliv na spánek [54:45]
- Vznik značky Trime [58:39]
Přepis celého podcastu:
Kubo, řekni nám na úvod co přesně děláš? Možná i představ ten Trime jako takový. [01:16]
Jakub: Je toho hodně, ale v podstatě primárně já se zabývám personalizovanou výživou, takže jednoduše výživový poradce, někdo by řekl odborník, to je jako hlavní. A do toho jsme teda spustili s Michalem Kočím projekt Trime, takže tam se specializujeme na výrobu vlastně prémiových doplňků stravy. A do toho páchám ještě spoustu dalších aktivit spojených s výživou, včetně lektorování na škole klinické naturopatie, občas nějaká ta přednáška. Takže jsem s tou výživou propojený už jako 20 let.
Karel : A tímto zdravím Michala, díky němu i ten podcast je, protože jsme spolu jezdili po Mexiku a dopoledne jsme oba čuměli do Freela, kde on ten Trime řešil a odpoledne, když jsme se někde přesouvali 12 hodin, tak já jsem z něho páčil takový to „jo, takže záleží, v čem je ta tobolka zabalená, jo?“ – No, teď jsme šli fakt do hloubky, ale to si všechno povíme. Já bych rád, abychom tady dneska probrali výživu, doplňky a nějaké další typy. A já vlastně se budu ptát v kontextu takových těch lidí z kanceláří, co nás nejčastěji poslouchají. Já mám takový shortcut ke zdraví, což jsou takový ty tři S, spánek, sport a strava. Takže dneska tady proberem hlavně ty věci okolo stravy. A já jsem, když jsem si na tebe dělal složku, tak jsem našel úplně výbornou frázi. Umíráme na nemoci z výživy nad plným talířem jídla, už nevíme, co a jak jíst, tak možná jestli teda do té výživy můžeme nějakým způsobem vplout.
Jak bys tohle okomentoval? [03:02]
Jakub: No, tak to hned trefil to ústřední téma, kolem kterého se já motám už roky a to je ta podvýživa nebo moderní forma podvýživy malnutrice. Na tom je vlastně postavená i filozofie Trime. My neděláme doplňky stravy s nějakým terapeutickým záměrem, jakože by to byly silné receptury předávkované, nesmysl, dva gramy Céčka. Ne, my děláme právě takový návrat, že to, co jsme z té stravy sebrali, nebo nám v tom chybí na tom jídelníčku v důsledku toho, jak prostě produkujeme potraviny, tak my to nějak co nejintelligencejnější vracíme do těch receptůr, jako do kapslí, do prášků, do tinctur, do olejů atd. No a vlastně já se tím tématem podvýživě a kolo během prvků v tom našem prostředí, vitaminů, minerálů, tak se tím zabývám už vlastně posledních nějakých sedm let, docela do hloubky a hledám ty souvislosti. Takže mě moc netrápějí ty trendy, já to vlastně ani až tak moc nesleduji, nestíhám to, protože já pořád ležím jako úplně v těch principech, jak ta planeta funguje a kde jako vezmu jód, když není v půdě a kde jestli náhodu mi ten bor nechybí a vanát a tak dále. A vlastně kolem tohohle já se motám. Takže mně přijde vtipný, že se tady řeší vitamin D nebo něco takového, protože to je vlastně vyřešený téma.
Karel : Dobře, pojďme začít možná teda od kvality té potravy. Co by měli ty lidi hledat? Protože když ani třeba nevím, že tady je nějaký problém, ve smyslu, že si jdu koupit chleba a teď mě představí ten chleba a ono jako není chleba jako chleba, tak možná kdo by si začal vůbec nějak popsat, co by měli ty lidi sledovat, protože samozřejmě vím, že to je téma, že bychom tady mohli si 10 hodin, tím, že jsem prošel tu tvou průpravou, ale kdybys vlastně všechny ty materiály, co jsi mi naposílal, měl nějak zjednodušit, viz třeba že už to začíná třeba v půdě?
Jakub: No je to tak, já to mám postavené na třech pilířích, to je vlastně nákupní chování, pak skladba talíře a ten třetí pilíř je vlastně nějaký nutriční timing. Jak to časovat vlastně do toho tvýho režimu, jestli prostě tolik jde, jo, atd. A to nákupní chování je jedna z těch nejtěžších dovedností, protože ji nejde získat přes noc, ani za týden, ani za měsíc, ani za rok. Je to něco, co kultivuješ dlouhodobě. Takže představ si to, že bys to měl předat ideálně svým dětem a sbíráš tu zkušenost desítky let a to dítě k tomu tak nějak zase přirozeně dorůstá. Ale vem si, že tě do toho hodím v tvojím pokročeném věku a poprvý v životě se nad tím začneš zamýšlet, kde se ti tam vzal ten chleba, ten sýr nebo ta šunka a nevíš o tom vůbec nic. Takže vůbec nemáš nástroje nebo kritéria na to, jak to zhodnotit. Jediný, podle čeho se orientuješ, je cena. Jako opravdu objektivně ty lidi mi nedokážou říct nic jinýho. Obvykle. No a maximálně třeba, když jsme dali příklad u šunky, tak to má 96% a to je všechno. Jako nic dalšího tam nehodnotíte, tak to nevíte nic. Na to nepotřebuji výživového experta.
Kdybys takhle zkratce měl říct, po čem se mají ti lidi dívat? [06:01]
Karel : Chápu, že třeba jednoduchý říct asi, koukejte na bio kvalitu, nebo slepic, jestli jsou někde zkrčení v kleci, nebo jestli běhají někde po dvorku.
Jakub: Museli bysme rozebrat každou tu komoditu zvlášť, ale jako obecně je to o tom, že je to opravdu tak rozsáhlej, složitej obor, že ty bys musel rozumět tomu masnýmu průmyslu, mlékárensýmu, pekárenskýmu… A vlastně to je dost složitý, to po nikom nechci. Tak jim vysvětluji ty praktické věci, jak můžou objektivně posoudit kvalitativní charakteristiky potravin, které nakupují, které tvoří ten jejich jídelníček jako hlavní část. A to, že pak nebudeš rozumět něčemu, co vidíš okrajově jednou za čas, tak to moc neřeším. Ale ten základ, co tvoří tvůj jídelníček, tak tam jsem docela nekompromisní a fakt ti chci ukázat tu jedinou správnou kvalitu, za kterou si vyplatí utrácet. A má to o mnohem širší souvislosti, když bych to vzal trošku filozoficky, jak mně až tak nejde na prvním místě jenom třeba o ty zdravotní benefity, ale i o nějakou budoucnost a o to, co nás tady čeká. Takže ty tím svým nákupem každej den rozhoduješ, co se v tom našem prostředí bude tolerovat a nebo ne. Takže když podporuješ někoho, kdo ty potraviny šidí, tak se taky můžeme dožít nepěknýho obrázku, že už nebudeme moc koupit dobrou kvalitu, protože to prostě zmizí. A já vím, že těch poctivejch, co to dělají opravdu dobře, tak lidi si myslí, že jsou nějaký bohatý a za vodou a většinou fakt jsou unavený a chudý, protože to prostě dělají ze svýho přesvědčení, co nejlíp jak to jde a nikdy to není ta jednoduchá cesta. Jako fakt je jednoduchý, když chceš dělat business, tak dát na benzínku bagetu za 90 korun a podívej se, jak to vypadá, to složení. To je jako neuvěřitelné, že za tohle někdo je schopnej zaplatit, jo. A pak když to chceš udělat poctivě, to je úplně jiná disciplína.
Karel : Já bych tady klidně vypíchnul Koláčkovu pekárnu, kterou jste v Trimu natáčeli s panem Koláčkem podcast, Což mě nadchlo, jak on tam opisoval, jak pracuju s tím kváskem a to žito, jaký je kvalitní a že tam ještě něco nechává naklíčit a všechno možné. Jsem teda zjistil, že právě taky používá Freelo, že jsme měli nějakou konzultaci, ale o tom to je, že o té poctivosti asi.
Jakub: Já jsem možná nedokončil tu myšlenku, pardon. Za mě je to, zkuste si najít lidi, který jsou pro vás důvěry hodní tím příběhem a prostě pokud to dělá roky, tak on je ten expert a on ručí za to řemeslo a za ten produkt, který na tom trhu je, a je podepsaný jeho jménem. Takže to je takový nejednodušší typ a většinou z toho ti vypadne 90% toho, co potkáš na trhu s potravinami, protože to je schovaný za ten globální trh v nějakých privátních značkách řetězců, že to vůbec nevíš, co to je, odkud to je, kdo to udělal, kdo za to zodpovídá. a taky většinou se to prodává skrz tu cenu a nějaký takovýhle marketingový nástroje.
Karel : Takže dalo by se třeba pro nějaké, řekněme zjednodušení, říct lidem, ať preferují třeba víc farmářské věci, lokální věci, ideálně když to je v bio kvalitě a to by třeba jen pro začátek mohlo stačit. Já teda ještě doplním tady o té kvalitě těch potravin. Já za sebe, tím jak už se známe přes rok, tak když jsi mi o tom říkal, tak jsem třeba u některých těch potravin neviděl, nepoznal ten rozdíl. Řekne třeba olivový olej, tak přesně jsi mi nadiktoval nějaký, hele, tohle si kupuj, protože já vím. A teď třeba po roce a půl už to jako poznám, jo, když nevím, byl jsi někde na dovolený, jsi tam nalil na něco, ten oliváč jsem si říkal, ty jo, nějaký divný.
Jakub: Je to přesně tak. To je to, co jsem říkal, když kultivuješ to nákupní chování, tak vlastně získáš nějakou dovednost kritického uvažování a opravdu se na ten příběh potraviny díváš jako úplně jinak a zlepší se ti ta senzorika. Ty dokážeš potom i třeba na slepé degustaci, když ti pak dám porovnání olejů nebo zakysaný smetany nebo sýrů, tak dokážeš říct. Teď si představ, že ten člověk zná jenom eidam třicítku. On mi nic nepozná prostě. Já mu můžu prodat cokoliv a je to vlastně nejlacinější forma obchodu. Když seš potom takovejhle uvědomělejší zákazník, tak opravdu si vážíš toho, kam ty prosředky posíláš a za jakých podmínek, za jakou cenu. A ta cena je fakt relativní. Lidi moc nemají představu o pravý ceně potravin. Jsou hodně levné ty potraviny a když jdeš do té kategorie těch opravdu ryzých, opravdu jejich potravin, tak je to minimálně 100% přirážka. Oproti tomu, co ten člověk ví. Dám příklad, já nevím, běžně kupujou sýry za 30 korun, tak ten dobrý tě bude stát minimálně 60, spíš třeba 100. A když ono se to počívá na kilo, že jo? Ryba prostě 1200 na kilo, ne 200. Šunka 1000 až 2000 na kilo. Ta, která je vyrobená prostě správně.
A tady u těch potravin máme vůbec tu nabídku dostatečně širokou v té dané kvalitě, je? [10:58]
Jakub: Jo, je, jako zase lokálně se to bude lišit, jako v České republice a celosvětově, ale prostě ten trh je už docela pokrytej. Samozřejmě by mohl být saturovaný mnohem líp, ale nabídka je a ani ten můj pokyn není, jako že musíme jíst ty nejlepší potraviny, ale jenom je znát. Jako budou určitě situace, kdy si to prostě nemůžeš dovolit, nebo ne každej, ale ten, kdo si to může dovolit, tak by to měl poznat a měl by mít tu svobodu toho, že se rozhodne, co si chce koupit za kvalitu. ale moje zkušenost je, že ke mně přijde člověk, který rozhodně netrpí finanční tísní a on ani neví, že kupuje něco špatnýho. To je jako smutný. Tím pádem, když tam máš na druhý straně někoho, kdo to vyrábí a čeká, říká Tak kde jsou ty zákazníci? Teď jsem to udělal nejlíp, jak to šlo a oni furt jako… kde jsou?
Karel : Ale zároveň to je těžký, protože já když si vzpomenu zase na doporučený potraviny, co třeba ty posílal, tak já nakupuji na Rohlíku a na Rohlíku se mi seškrtala nabídka, že si tam může koupit jeden biojogurt a ještě s doporučením, hele nejez ho každej den úplně. Ono se to teda zlepšuje právě tím naším tlakem, dneska už na tom Rohlíku,
Jakub: Ono se to teda zlepšuje právě tím naším tlakem, dneska už na tom Rohlíku, zrovna včera jsem takhle dělal seznam Michalovi a skoro všechno tam pokraje už. Když jsem začínal já na Rohlíku, tak to nebylo, tak jsem se tomu smál, a furt jsem jim psal maily, proč nemáte tohle, proč nemáte tohle. A oni se zlepšují, reagují na ten tlak toho zákazníka.
Karel : Super, super. Uvidíme, jak se to tady vyvine, protože taková, jak se říká, že jsme popelnice Evropy, tak ono to bohužel fakt je pravda a asi to začíná opravdu od těch dětí. Protože když člověk vyroste na Rohlíku se salámem a s bonbónama, tak mu to přijde normální.
Jakub: Je to tak, je to tak. Když už tu vyšší kvalitu zažiješ, tak se ti velice obtížně vrací do něčeho horšího. Bereš to jako obrovskou… Je to takové utrpení. – No, to bylo hodně. – Nespravedlné. Ale obráceně, když seš na tom dně a zažil si to nejhorší a nemáš to srovnání, tak ti to ani nemůže moc chybět. Blbý je, že tady nejde jen o nějaké přežití, ale že opravdu si to prostředí kultivujeme. A je to dobře vidět například na kávové kultury, která se nesmírně zvedla. Když se podíváš, jak vypadají ty kavárny i designově, jaký jsou směry v tom, trendy, tak skvělý.
Karel : Tak snad nás čeká dobrá budoucnost. Pojďme možná od té kvality, které je skladba talíře. Tam vždycky to velké doporučení začínat od bílkovin, což je možná vždycky u lidí tak jako na konci. U mě to nebylo jináč.
Tak když bys měl popsat trochu tu skladbu talíře, co by to bylo? [13:36]
Karel: Zdravě jíst pro někoho znamená, že si k tomu jídlu dal trochu nějaký zeleniny a nic neřeší.
Jakub: Přesně tak. Určitě je to tak, že se snažím, aby každý ten klient ovládnul a naučil se používat plný spektrum těch bílkovin. To znamená maso, ryby, vejce, mléčný výrobky, luštěniny. Pak samozřejmě jsou tam nějaké ještě jako rostliny, quinoa, amaranth, řasy, jedlej hmyz. ale těch pět základních. Ten pokyn není, že když jim třikrát denně, tak za týden je to jedna dvacet porcí, tak to není myšlené, že musíš tam mít jedna dvacet porcí. Lidi nejčastěji chybují v tom, že i když přejdou, nebo chtějí jíst zdravěji, tak jim tohle z toho vypadne. Nedávají na to dostatečný důraz a může se stát, že si představí zdravou snídaní ovesné vločky, ovoce, banány, jablíčko, nějaké trošku oříšky a alternativní mléko, třeba mandlové, kvůli vápníku něco. A říkáš si, že to je úplně fantastická snídaně zdravá. No pokud jdeš běžet maraton, možná, ale jinak v běžným životě asi ne pro většinu lidí. A co bych měl teda snídat, když sedím u toho počítače? To už bychom vymysleli, ale jde o to, že ti tam chybí ta bílkovina v tomhle modelovém příkladu. A obecně, když jíš trikát denně, tak si musíš představit, že to je 21 porcí bílkovin za týden. A čemu zkombinuješ jako 21 porcí masa za týden, nebo 21 porcí ryb? Chybí nám tam ty dovednosti, chybí nám tam kulinární invence. I to nákupní chování, že lidi neumějí třeba pracovat s luštěninama. Nemají dostatečnou rozmanitost třeba i těch mléčných výrobků, které se dá nějak inteligentně používat. nebo těch pseudo cereálí, který jsou bohatý na bílkovinu a dá se tím vlastně ta skladba talíře doplnit, aniž bys musel po každý sahat po těch koncentrovaných zdrojích bílkoviny z té živočišní říše, jako je teda maso, vejce, ryby. Nebudeš asi úplně snídat ryby, maso. Dá se, ale není to u nás běžný, protože jsou národy, které třeba snídají ten vývar a tam se to hodí. Ale tady opravdu typicky si představíš, že to je postavený na pečivu nebo na nějakých cereálích. Už ten den začíná většina Čechů špatně. To je jako moje zkušenost, protože jsem udělal přes nějaké 4 tisíce nutričních profilů a pořád se to opakuje. U sportovců je to trošku lepší, protože ty to vědí. Když to jsou silový sporty, tak oni o tý bílkovině vědí, tak tomu dávají ten důraz, ale zase je to hrozně monotematický. Že prostě 365 dní v roce snídá vejce a něco podobného. Na co se snažím apelovat je, aby jsme se naučili používat plný spektrum těch bílkovin.
Karel : Možná jenom ještě, kdyby jsi to řekl, proč je to důležité ten jídelníček stavět od bílkovin někam dále?
Jakub: Jsou to tzv. esenciální živiny, bílkoviny a tuky, které to tělo nedokáže syntetizovat z jiných zdrojů a je odkázaný na příjem ze stravy. Ještě problém je v tom, že ty bílkoviny nedokáže uskladňovat v tom aminopůlu nebo oběhu, jakože by jsi je dal jednou za 14 dní a měl zásoby v játrech, třeba jakou cukru. Máš zásobní sacharid nebo cukr, glykogen v játrech, ve svalech a nejsi závislý na tom, abys ho pojídal co dvě hodiny, nebo v každém jídle, jak si to třeba lidi myslej, ale u tý bílkoviny znak není. a tam je ta situace úplně jiná, takže je dobrý na to jít přes tu bílkovinu.
Co tuky? [16:53]
Jakub : No tam se chybuje taky velice často, protože tím, že to je podstavné většinou opravdu na sacharidech, pokud nemáš nějaký alternativní výživový směr, kdy je to ta Loukár, Paleo, tak opravdu většina lidí jede na těch sacharidech, Takže tam má základní koncepční chyby v tom jídelníčku. A kromě těch bílkovin, které chybí, nebo jednorázově se jima předávkují, nebo je nějaký kůře na neděle, tak se prostě sní nesmysl porce kůře a pak zase ti ve dvou jídlech chybí bílkovina. Tak druhej nešvar je, že máme velice nevyvážený příjem těch tuků, které se zase nějak dělají na nasycený, nenasycený a tak dále. To nebudeme rozebírat, ale v zásadě tady je velký problém s vysokou konzumací polinových masných kyselin typu omega 6. A to jsou všechny ty rostlinný oleje. A my nebudeme výjmenovat, který to jsou, protože je daleko jednodušší vědět, který to nejsou. A v podstatě ty omega 3, kterých máme nedostatek, a vlastně dochází k tomu vychýlení omega 3, omega 6 indexů, kdy správně je ten index třeba 1:1. 3:1 je výborný, do 4:1 ve prospěch tedy těch omega 6, je to pořád ještě dobrý, ale tam není téměř nikdo. Pokud tomu nerozumíš, nedáváš tomu pozornost a cíleně se na to nezaměřuješ, tak ten výsledek náhodou je vždycky špatný. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by ten index měl v pořádku. A to i ty lidi, který o tom vědí a snaží se. A tam je potřeba porozumět nějaké klasifikaci těch tuků a zase nemusím tomu rozumět chemicky, ale trošičku vědět, kterých potravinách to hledat a jak si ten jídelníček poskládat. Takže musí to být… hlavním zdrojem Omega-3 jsou ryby. A samozřejmě to musí být ryby, které jsou produkované určitým způsobem. Když to jsou farmované ryby, tak málo kdy narazíš na ryby, které mají tenhle index v pořádku, protože jsou zase krmené těmi Omega-6, zjednoušeně řečeno tím plnomyslovým krmivem. Takže to jsou divoký mořské ryby, z chladných vod, Ano pak opravdu kryl a takovéhle specifické věci, které spadají spíš do té suplementace. Můžeš získávat Omega-3 i od těch suchozemských zvířat, ale zase volná pastva, jeho přirozený způsob chovů. Jakmile to krmíš jádrem, zrnina, cereálima, tak zase jim narušuješ tu kompozici masných kyselin a to potom máš na talíři. Je to velký problém. Opravdu jsou odborníci, který se nezabývají ničím jiným, než těma polinovýma mastnýma kyselinama. Je to velký zdravotní problém. Super. A sacharidy? Asi nám kanceláři ztečí strašně málo. Nebo má se to říct takto jednoduše? Jo. Sacharidy jsou určitě taky důležitou složkou, ale jde to bez nich, jde to s nima, jde to i s převahou sacharidů. A to už je právě potřeba zasadit do nutričního timingu. Musíš pochopit ten jejich význam v jídelníčku. Kromě toho, že to je pořád nejrychlejší, nejsnazší zdroj energie, tak si představí, jestli se tě to týká. Jestli seš ten člověk, který po snídaní jde sekat trávu kosou nebo jde běhat 10 kilometrů, anebo tě čeká nějaké sedavé zaměstnání. Většinou je to tak, že dneska ty fyzické práce ubývá. A zase nejdu radit zedníkovi s výživou, tak převažuji klienti se sedavým způsobem zaměstnání a tam s těma sachridama opatrně. Tam se vyplatí opravdu držet zkrátka.
Karel : Jasný, jasný. Ty jsi tady zmínil ten timing, tak mně hnedka padá téma třeba půst nebo intermittent fasting, který je, tak jsou takový ty modní vlny, že jo. Tak teď bych řekl, že ten je teďka v hypeu.
V čem je ten jeho přínos a případně toho plného půstu, jako tím myslím, třeba alespoň nějakých 36 hodin? [20:42]
Jakub: Je to pro to tělo přirozený. Prostě je to v rámci nějakého otužování funkce, kterou bychom měli používat. Nebo respektuji, já to považuji za dovednost, kterou by měl ovládnout každej. A to, jestli ji pak budeš používat nebo ne, už je na tobě. Ale ty získáš tu zkušenost a získáš ten pocit, jestli ti to dělá dobře nebo ne, jestli to s tebou rezonuje. Tam jde o to, že pokud budeš člověk s poruchou přijmů potravy, který je prostě dlouhodobě jako v kalorické restrikci, tak ti nebudu doporučovat půst. ale většina lidí zase, jak jsem říkal, umírá na podvýživu, nad plným talířem výživy, tak je to myšlený tím, že se neustále, kontinuálně něco pojídá. Zaplať pánbůh, když to je třeba v nějakém režimu třikrát denně, ale běžně to je tak, že ty lidi jedí úplně nahodile, a když si promítneš celý ten rok, tak ten trávící trakt si neodpočine. Jenom přes noc, když spíš, a do toho víme, jak lidi spí. Víš, přijdeš pozdě, nestíhá se, stává se to všem, navečeří se prostě v 8, v 9, ráno hned zase do práce, už v autě pije kafe. To neustále ten trávící trakt vlastně pracuje a nebyl na to navrženej. Byl navrženej na to, že je efektivní, umí zpracovat poměrně velkou porci energie, ale taky tam má čas na úklid. To je taková ta závodní dovolená a on ji nemá třeba 10 let v kuse. Takže tam bych určitě řekl, pojďme začít tím, že jako budeš prodlužovat to lačnící okno přes noc, že se zakotvují ten raní večerní režim, to je takový první pravidlo. Nemusíš hned používat půst, nějaký drastický, ale třeba si jenom opravdu říct, to byla taková ta rada, nejezte po pátý hodině. Není vůbec hloupá, protože pokud pak ráno vstaneš a jedl si naposled v pět a budeš snídat prostě nějak ráno v osm, tak si získal jako slušnej čas na lačnění. A je to efektivní.
Karel : Super. Já si pamatuji na dětství, tak v té době, kdy já jsem vyrůstal okolo kamarádů, tak byl hrozný problém, když náhodou třeba vlastně doma nechtěl jíst, protože jsem neměl hlad. A to u těch dětí… Dokavaď to nesníš ani na krok.
Jakub: Je to tak, jako jsme v tom vychovávaný. Je to to obezitogenní prostředí v podstatě od malička.
Karel : To by mě zajímalo. Já jsem organizoval konferenci Project Restart a měl jsem tam jako hosta Marianna Jelínka, Vždycky lidi takovou ovace, líbilo se to a tak dál. Ale on tam v rámci této přednášky se docela trefoval do obézních lidí. Říkal, že to je problém, že si línej nebo tlustej, nežer a tečka, prostě to tam zjednodušil, a že to je ten velký problém. Jak ty to vnímáš? Podle mě neměli bychom se před sebou říci na hlas, že to je špatně.
Jakub: To určitě souhlasím, ale dnes po těch několik letech praxe se na to dívám a můžete zase trošku složitěji, to tak bývá, že na začátku ti to přijde jednoduchý, přímočarý, ale když s těma lidma pracuješ, tak zjistíš, že jsou to složitý příběhy. A zase začíná to u těch dětí. Vem si, že ti někdo sebral vůbec tu možnost poznat svoje tělo, protože seš už od dětství v nadváze, proto tělo je to normální metabolická situace. V podstatě v metabolickém syndromu od té doby, co se narodil. Myslím to bez nadsázky. Akorát ten mladý člověk toho vydrží hodně a pak když se probudíš a začneš vnímat v teenagerovském věku svoje tělo, nevím v 15, v 16 začneš si všímat, tak už je pozdě. A ten člověk je do konce života handikepovaný. Takhle to je. Takže určitě, jasně, že je to zdravotní problém. Můžeme se bavit od jakého Body Mass Indexu nebo od jakého procenta tuku atd. Ale ta cesta, jak to napravit, není snadná. Je to jako, když někomu řekneš, ty máš depresi, no tak si to sprav. To je jednoduchý. Většinou to ty lidi nezvládnou sami, to je ta pointa. A nemůžeme to soudit, protože jsme v té kůži nebyli, nevíme, jak je to těžké se z toho dostat. Takže určitě, pokud někdo něco takového zažívá, řeší, tak podle mě, pokud se mu to nepodařilo nějakým svým úsilím zvládnout třeba za pár měsíců, tak vůbec se nemusí pokoušet dalších pár let, prostě okamžitě ať jde za nějakým specialistou, který ho tím provede, to je jediná šance, jak se s tou dostat. Anebo nějaká super dramatická změna. Ale jakože přijdeš do toho stejného bytu a děláš ty stejné věci, tak si jako nic nestane.
Je něco, co se dá doporučit třeba lidem, kteří vědí, že mají třeba jenom trochu nadváhu? [25:06]
Karel : Můžou být těžký případy, nejlepší, když půjdou k lékaři. Ale taky vím, že mám nadváhu, nějak se s tím něco snažím dělat, tak co je to, na co bych se měl zaměřit? Je to v první řadě fakt ta strava, nebo se to dá přesportovat?
Jakub: No většinou chlapi si mysleli, že se to dá přesportovat a zase mám spoustu klientů, který už víc ani sportovat nemůžou. Jsou třeba na úrovni triantlonů a jsou tlustý. A neudělají s tím nic. Prostě je to složitější situace. Takže zase záleží na té dietní historii a taky i na genetice. A podle toho se pak dá usuzovat, jakou máš zhruba naději, to jako zvládnout sám. Ale určitě ať to každej zkusí, že jo… To není jako, že bych tady strašil lidi, že jsou tlustý, takže se nemůžou zlepšit. Ale vůbec už mě nepřekvapuje, že se můžou snažit a ten výsledek je jako velice slabý. A dřív prostě, nebo měl jsem podobný názor, že jsou jenom líní, nebo že, nevím co, že žerou moc. A takový toto zjednodušení. A fakt ne. Kolikrát je to opravdu složitější.
Karel : Ono to bude mít v dnešní době ještě kořeny asi někde v tom asi zase někde v tom dětství, protože je to ještě druhá věc, na kterou si vzpomenu a do teď, jo. Když přijedu, tak babička první co prohlásí, že jsem šíleně hubený.
Jakub: Jo, jo.
Karel : A to je úplně normální. Spíš bych potřeboval lehce zhubnout možná. A celý život to vždycky bylo, ježišmarjá ty tak málo jíš.
Jakub: No to je, prostě nikdo se tě neptá, hoděj tě na tenhle svět a nikdo se tě neptá, jestli chceš v této genetice. A tím se zabývá nutrigenetika a nutrigenomika. Takže vlastně výživa ovlivňuje expresi genů. Takže ty máš nějaký vrozený potenciál a tím, v jakým prostředí vyrůstáš a jakou výživou jsi obklopen, tak to může ovlivňovat i to, který ty geny se zapnou a jestli ten svůj potenciál naplníš.
Když jsme teda v tom dětství, pojďme se o tom možná pobavit o trochu víc… [26:53]
Karel : Jak by třeba ideálně měla vypadat živa těch malejch dětí, je to i téma, který mě je teďka hrozně blízký, akorát jsme to před podcastem naťukli, protože mám teďka půlroční dceru, a vstupujeme do toho období těch příkrmů a tak, a já dovnitř řeknu, že najednou vidím, jak je to těžké. Moje představa před pár měsíců byla jasně, bio se uvaří kousíček kuřete, mrkev, něco přirozený, pomalu paleo, a to dítě to bude by default chtít. Zatím moje pokusy, ne, nechci tohle. A když jsem tak na benchmark rozmačkal kus banánu, tak to nejednou šlo ten příkrm. A to je něco, do čeho bych to dítě nechtěl vychovat. že sacharidy jsou to správný dobrý mňamy a to tak, jak by to třeba mělo vypadat. Pomijme kojení, který víme asi oba, nebo asi podvědomě každej vědět, že kojení od matky bude to nejlepší, tak pak třeba od těch příkrmů směrem dál, jestli třeba i do tohoto dítě trochu…
Jakub: Kojení bude nejlepší za předpokladu, že matka je v dobrém nutričním stavu. A to, což taky jako není automatický a samozřejmě dobrý. A potom jak na příkrmy, tak ano, potvrzuju, že ta sladká chuť pro děti je většinou hodnocená jako nejbezpečnější. A jde i o tu texturu, takže ten banán těžko porazíš. Ale nemůžeš krmit dítě jen banánem. Největší problém je, že ty nemáš k tomu dítěti, který se ti narodí genetický pas, ty nevíš, kdo je. Vlastně ty nechápeš ten jeho metabolismus, ty jeho dispozice. A každý to dítě, který se narodí v našem prostředí, tak je tlačený takovou tradiční šablonou. Teď opomeneme to, že jsou třeba krmený nějakýma kapsičkama, jak kočka nějaká. Jakože nějaký přesný dávky ve skle, tak to jako považují za válečný stav, jak krmit tímhle. Ale dejme tomu, že se prostě snažíš, že teda připravuješ čerstvý příkrmy a začneš klasicky. Mrkev, dýně a jedeš cuket. Prostě všichny ty děti, co narodějí, tak většinou jdou tím modelem.
Karel : To jsou všechno první výsledky na Google, co popisuješ.
Jakub: Tak přesně tak. A takhle jsme začínali všichni. Já jsem taky tak začínal svou profesní kariéru, když jsem začínal řešit dětskou výživu s klientama. No a pak samozřejmě zjistíš, že je to mnohem rozmanitější. Tak jako jsme rozmanitý my, lidi, tak můžeme mít i trošku odlišné, odlišní řekněme gastrointestinální charakteristiky, enzymovou výbavu. Prostě metabolicky můžeš preferovat něco jiného. A my to vůbec nevíme. A u tebe jako u rodiče je důležitý, abys dokázal vytvořit dostatečnou nabídku, z hlediska rozmanitosti. Všechno to mají být kvalitní primární potraviny, ale ty bys neměl tomu dítěti diktovat ten výživý směr, jakože bude vegan, nebo jakože bude mrkvička, nebo banánek. Ne. Ty bys měl prostě zkusit nabídnout a můžeš začít klidně jako masový vývarem. Zeleninou, můžeš začít vajíčným žloutkem. Je to, já to vím, je to hodně kontroverzní téma, ale budeš se divit, že to třeba funguje dobře.
Karel : Vývar jsem taky zkoušel.
Jakub: A šlo to nebo to nešlo?
Karel : No, ono nejde zatím skoro nic, takže je těžko hodnotit, ale tak neměl jsem zrovna z toho vývaru, do kterého jsem ještě rozmixoval trochu zeleninu, Tak toho jsem neměl úplně špatný pocit.
Jakub: No super. A řeknu tomu ještě jednu myšlenku, tak jak k tomu přistupuju já, tak si myslím, že možná to až nějakou moc přeháníme s tou péčí. Prostě jsou to děti, který nebudou dělat nic jiného, než co je ty naučíš. A myslím, že historicky tak bylo. A vlastně je vtipný, když pak sleduješ národy, kde prostě nemají úplně na výběr. A je to tak, jak to je v té lokalitě, v kontextu k tomu prostředí, tak ho začnou krmit klidně jako fermentovanou alkou v tulení kůži. Jakože si musíš jí dát příkrm půl kilometru od tábora, protože takhle odporně to smrdí. A nikdo to nějak nekomentuje, jakože pozor, riziko botulizmu. Takže možnosti jsou a těžko se v tom radí. Platí pořád to samý, mít opravdu skvělý nákupní chování, protože to jedině bude přenositelný na dítě. Asi mu nenabídneš alkohol, drogy, kouření. Ale když budeš jíst základní potraviny, tak určitě se nemusíš bát pomaličku tam zařazovat, jsou tam nějaké principy, že ten gastrointesilání traktou dítěte není dozrálej, je citlivější na nerozpustnou vlákninu, nemá takovou kapacitu. Prostě jsou tam nějaké pravidla, ale v zásadě se to dá vypozorovat potom.
Karel : No a co si myslíš o takovém tom že když přijdeme k pediatrovi, tak je to tam vytapetované samýma sunarama a dostali jsme proaktivně letáček.
Jakub: No, ale já mám na to názor, že někdo ty pyramidy stavit musí, no. Takže prostě potřebuješ tady ty dělníky, co se na nic moc neptají a to bylo asi v každý společnosti.
Karel : A šel bych teda o krok ještě zpátky, protože sám si to zmínil, tak co by měli slyšet třeba lidi, který to o dítě plánujou? protože když jsme třeba u tebe byli, my na začátku těhotěnství s nějakýma výsledkama krve, tak jsi nám doporučil a hledej různých věcí, že jsou potřeba, tak co třeba těm matkám chybí, vím, že s nimi konzultuješ taky docela často, ale že třeba nemůžou o těhotnět nebo tak.
Jakub: Jo, určitě. No to je dané zase to, co se nelíbí pediatrické společnosti, že se ten průměrný věk prvorodíček neustále posouvá, když ještě 20, tak přežiješ všechno. Třeba ve 30. už to je hůř. Takže základní otázka je, kdy to těhotenství, v jakém věku ta žena panuje, v jaké kondici je. A čím starší, tak tím promyšlenější by to mělo být, protože se o to nepostará úplně ten čerstvej organizmus, neunavnej. To je nejjednodušší uvaha. Ale i tak se může stát, že i ta mladá žena v tom optimálním, fertilním věku není zdravá a může otěhotnět a může do toho těhotenství vstoupit ve špatným nutričním stavu. A pak je to pro ní mnohem náročnější. Jak z hlediska jejího zdravotního stavu a ochrany jejího zdraví, tak i z hlediska nějakého nutričního programování a zdraví toho dítěte. Tam je to docela dobře popsané a sleduje se to v těch národních databázích, co těm maminkám nebo narozeným dětem chybí. Třeba plošně se suplementuje vitamín K, dneska se už ví o vitaminu D, ale je to celá řada látek, které chybí.
Karel : Klidně pojďme probrat i tu suplementaci, což je to hlavní, co vy děláte.
Co bys řekl, že populaci nejčastějí chybí? [33:24]
Karel: Já vím, že z toho, jak se spolu bavíme, tak většina věcí chybí většině lidem, aniž by si šli dělat ty biochemické rozbory. Že spíš otázka je, až kolik moc toho chybí, nebo ne. Tak co je takovej základ, co třeba by měly víc všichni dospělá populace, protože tady máme stravu, která není nutričně kvalitní.
Jakub: Já se čím dál víc přikláním k multivitaminům. V podstatě v té naší odborní veřejnosti je to takový trošku kontroverzní téma, protože vlastně primárně bys měl doplňovat to, co ti prokazatelně chybí v tom jídelníčku, nebo na co má ten organismus zvýšený nároky, třeba v důsledku sportu nebo něčeho, a nebo kde máš zvýšený ztráty, v důsledku třeba nevím, okultního krvácení, nebo i geneticky, můžeš mít sníženou kapacitu pro vstřebávání, transport některých vitaminů a podobně. Takže vlastně tři faktory, jak můžeš trpět nějakým nedostatkem, nějakou malnutricii, nějakou podvýživou. Zvýšený nároky v důsledku toho tvýho životního stylu, ztráty zvýšený, anebo prostě nízká dietární expozice. Jednoduše, taky můžeš jíst hodně, ale tím, že nerozumíš složení ty stravy, tak ti třeba spousta těch mikronutrientů chybí. Ať už kvůli tomu, že se chováš selektivně v tom jídlo, že třeba jíš vločky, banány a chybí tam spousta věcí. Nejíš třeba vnitřnosti, nejíš třeba dostatečně vajíčka, anebo naopak jíš všechno na živočišný bázi, jako nejíš zeleninu. Je tam mnoho scénářů a v zásadě jde o to, že hrozně těžký určit jako nějak plošně, co tobě chybí. V případě těch žen my víme, že nejvíc problematický je deficit vitaminu B9, kyselině listový, respektive folátu. Takže i jakmile je žena ve fertilním věku, je tábor odborníků, který tvrdí, pokud jste ve fertilním věku a můžete otěhotnět a žijete pohlavním životem, tak prostě suplementovat vitamin B9, protože ta žena to v těch prvních týdnech neví, že otěhotnět. A pokud tam chybí ta kyselina listová, tak to má zásadní dopady na zdravý vývoj toho plodu. Může docházet k vývojovám vadám nebo k potratu. A jsou to poměrně velké čísla ročně. Jenom kvůli takovým volovince. Úplně stejně se to bude týkat potom jodu. Taky jako Česká republika je zemí se statusem jodového deficitu. V podstatě není v půdě, takže proto se třeba fortifikuje ta sůl, abys ho měl pokrytej v těch běžných potravinách, takže se to nechce po tobě, abys to suplementoval a udělá to za tebe vlastně ten stát jako plošně, dá ti to do potraviny, kterou konzumujeme všichni většinou. Ono se stane, že ty začneš omezovat solení, jo, protože ta žena většinou je zodpovědnější než muž, tak si řekne, sodík není úplně dobrý, tak se nejí fast food a tak dále, začne se připravovat a začne ji chybět jód. Takováhle blbost. A takhle jdeš dál a zjistíš, že těch věcí je hrozně moc. Ale v zásadě opravdu omega 3, jód, kyselina listová.
Karel : U té omega 3 mohl bys ještě zrekapitulovat kromě těch doplňků, na kterých já jsem odkázanej, protože mi přijdeš těch potravin moc není. Tak co ideálně jíst, anebo nejíst, aby ten poměr těch omega 3 a 6 byl co nejlepší, protože vím, že třeba ty oříšky nebo různý ty věci navyšujou tu omega 6. Tak co jíst a co naopak třeba zkusit vynechat, když vím, že ten poměr nemám ideální?
Jakub: Jsou to dvě věci. První věc, jak vůbec ty omega 3 získat, že může tam být absolutní vlastně nedostatek. A druhá věc, že i když pokryjeme, dejme tomu, že ti bude stačit 500 mg denně úplně v pohodě, jako dospělýmu člověku. Nemluvím o těhotných a tak dále. Ale bude ti stačit třeba 500 mg denně. No jo, ale nic nevyřešíš, i kdyby jsi to měl v rybách 2-3krát týdně, úplně to stačí. Když si dáš 2-3 porce tučnejch morských ryb, kde ty omega-3 jsou, tak si to pokryl. A nedostaneš se jako do deficitu. Ale může vzniknout nedostatek právě kvůli tomu, že máš nadbytek těch omega-6, takže vlastně vychýlíš tu rovnováhu. Takže druhá věc je, že i kdyby jsi zajistil tu dostatečnou dietární expozici nebo to suplementoval, ty omega-3, tak pořád máš vyřešenou půlku problémů, protože pokud tam máš nadbytek těch omega-6, tak prostě jsi v nerovnováze. A tam je potřeba porozumět tomu, jak tu nerovnováhu zase obnovit respektive jak snížit příjem těch omega-6 ve stravě. A ty musíš umět identifikovat ty potravinové zdroje, kde ty omega-6 jsou a cíleně v tom jídelníčku nějakým způsobem omezovat nebo nějak prostě monitorovat, aby z toho neměl nadbytek.
Co má typický hodně těch omega 6? [37:56]
Jakub: Strašně dlouhej seznam, ale v zásadě můžou to být vajíčka, které nejsou od slepic ve volném výběhu krmeným přirozenou stravou nebo nějakou promyšlenou směsí krmnou. Takže vlastně vajíčka pro zánětlivý. Může to určitě maso z konvenčních chovů. Pokud to není maso od volně se pasoucích zvířat, Výhradně na pastvě. To znamená pastva, pícniny, potažmo teda seno. Ne, senář, ne, intenzivní krvný směsi a tak dále.
Karel : Ale nejde přece sehnat tyhle informace čím kdo krmí.
Jakub: No, jde to obtížně, ale jako jde to. Prostě proto si říkal, že základ je bio, to je naprostej základ, to vůbec nic jako jsme ještě nevyřešili. To je takový, kde bychom měli všichni začínat. A pak jsou integrovaný způsoby produkce potravin, kde se kombinuje právě to, že používáš přirozený způsoby produkce, ať už rostlin nebo zvířat, a plus tam používáš takovou chytrý hospodaření, kde použiješ třeba, když je potřeba i nějakou chemii, ale je to prostě všechno v rámci toho, aby to dávalo smysl. Takže je to zase o tom, komu dáš tu pozornost, jestli prostě znáš toho svýho dodavatele, pečiva, vajíček, masa a tak dále.
Karel : A jsme zase na začátku.
Jakub: A jsme zase na začátku. Jinak já samozřejmě dodám v rychlosti, že já ty nákupní seznamy dělám, ty to sám víš, a je třeba jenom ten můj nákupní seznam je na nějakých aktuálně 80 stran, kde popíšu takový ty základní potraviny. A i tak, i ty moji klienti se mě pak ptají, a můžu tenhle tvaroh…. Jo, protože je to prostě těžký se to naučit poznat a nepojedeš jako támhle si zkontrolovat pána farmáře do Bilečka, jak to teda vlastně dělá. Bylo by to lepší, protože ty se s ním podáš ruku a okamžitě vidíš, jak to ten člověk myslí. Fakt to poznáš, jenom jako dospělý člověk, který je inteligentní, říká se teda, že nepoznáš masovýho vraha jako souseda, ale něco ti na tom určitě přijde podezřelého. A farmáře poznáš.
Karel : Jasně. Možná mi napadá ještě ty základní Céčko, Déčko, Káčko, Selen, Hořčík, měl by něčemu z toho lidi věnovat pozornost, případně jenom jakou?
Jakub: Určitě a to je právě to, co jsem řekl, že já se čím dál víc přikláním k suplementacím multivitaminů, protože už je to natolik složitý, už jsme se dostali tak daleko v tom problému. Je to péče o půdu, péče o zvířata, produkce vlastně těch základních plodin a ty pravidla hry se tak mění, že nám začínají chybět prvky, o kterých se vůbec nemluvilo. Já se tě zeptám, kolik máš ve stravě molibdenu, manganu, chromu, boru a třeba ti bude chybět. A nemůžeš za to ty? Může za to ten způsob produkce potravy nebo to, jak se vlastně chováme k tomu prostředí. A představ si, že já bych teda řekl, dobře, tak budem doplňovat jenom to, co ti prokazatelně chybí. Tak teď začneme jako analyzovat, co ti chybí z toho jídelníčku nebo z nějaký biochemy atd. A zjistíme, že to je teda vitamin D, že to je vitamin K2, protože nejíš mlečný výrobky od volně se pasoucích zvířat celoročně na volný pastvě, takže oni tu K2 pak nemaj. Nemáš dostatek těch omega-3, protože máš sice bio kuře, ale bohužel je krmený pořád zrninou, byť v bio certifikaci, jakože bio kukuřice, bio pšenice, ale zase má omega-6. Nemáš dostatek železa nebo zinků. Nemáš dostatek úplně těch stopových prvků, chybí ti selen, chybí ti jód, to ovlivňuje štítnou žlázu. A takhle najednou jdeme a já řeknu, to nevadí, nemusíš brát multivitamin, pojďme ti všechno doplňovat izolace a takhle ti vysázím na 115 flakonků nebo dóziček s těma izolovanýma věcma.
Karel : Jasně, a ty by měli být dávkovaný podle těch rozborů krve.
Jakub: No, nejenom podle rozborů krve, prostě podle té analýzy, jestli to na tom talíře máš nebo ne, všechno nejde zjistit z krve. Takže my vlastně v tom Trimu po těch letech přicházíme na to, že daleko lepší je vyrobit multivitamin, který je teda dost náročnej, aby ty živiny z toho byly využitelný, aby nedegradovali v průběhu toho skladování, protože tam interagují v tom, jak je to všechno v rámci jedné kapsle. Takže to je technologicky docela oříšek, to vyvinou tak, ale jde to, dneska už ty možnosti jsou. No a vlastně dá to tam jenom v takových těch základních dávkách. A ne, že tě budeme léčit, ne, že ti pokryjem 100% referenční denní dávky pro příjem toho mikronutrientu, ale dáme tam takové množství, které ti pomůže ten neplnohodnotný jídelníček kompenzovat. A ty pracuješ na tom, abys tu stravu měl co nejlepší a vlastně potom jednou takovou dodávkou toho multivitaminu jsi vlastně jako v bezpečí, protože se nestane, že se dostaneš do úplnýho deficitu. A to je ve vašem případě, tomu říkáte nějak F20, jestli si to dobře… Teď je tam F20, ale pracujeme právě na těch ještě pokročilejch recepturách, že to bude už trošičku personalizované, že to bude pro těhotný kojící, že to bude pro děti, pro sportovce a tak dále.
Karel : Pro těhotný kojící, to se divím, protože mně přijde, že pro ně skoro jakýkoli doplněk stravy nebo nějakej vitamín není.
Jakub: No, je to komplikovaný, ale jde to, jde to. Takže myslím, že se nám to jako povede.
Jaký je rozdím mezi tím, mezi vašimi výrobky a třeba alternativou z Albertu? [43:04]
Karel : Je to výroba, obalový materiál, skladování, nebo v čem jsou ty rozdíly?
Jakub: Vlastně se to tak jako sám začal výjmenovávat. Dá se tam toho pokazit hodně a je to daný tím, že prostě ty jako výrobce doplňku stravy nemusíš splnit nic jiného, než nějakou ohlašovací povinnost a hygienu. To znamená, já se klidně s tebou teď tady domluvím a ty zítra můžeš jako vyrábět bez jakýokoliv know-how, prostě si nakontraktuješ výrobu, něco si na tom trhu nakoupíš a vlastně tomu vůbec nerozumíš. A nemusíš mi garantovat, jestli to funguje, což bys tomu měl rozumět, to znamená, ideálně by to měl být farmakolog, technolog, nutriční specialista, biochemik. Vlastně měl by to být celý realizační tým lidí, který rozumí tomu, jak ty doplňky stravy formulovat. A pozor, to samozřejmě ty výroby mají, ale ono to nikoho jako netrápí. Takže ty přijdeš a řekneš, „Hele, tak my budeme vyrábět prostě nějaký svůj doplňek stravy, 44:16,480;44:19,120;protože to je teď jako strašně byznysově zajímavé.“ A oni si se ptají, „Co chcete vyrábět?“ A vy řeknete, „Ale to nám asi řeknete vy.“ No ne, my jsme výrobci, co chcete? A oni si něco si plácnou, co je napadne cokoliv. a ta výroba ti to připraví. A nikdo neřeší, kromě toho, že se samozřejmě měří obsahové zastoupení těch látek, to, co je na etiketě uvedené, dobrý, ale ty mi řekneš, že tam je vitamin K2. A to je všechno. Nikoho už netrápí, jaká konkrétní forma, jaká technologie výroby, diagram výroby, jak je to stabilní, jestli to může být ve směsi nebo ne. Je to komplikované. A u těch olejů to samé. Můžeš, stejně jako máš olivový olej, extra virgin, a sám víš, že jich máš v tom regále desítky a stovky. A že se tou kvalitou liší. Všechno to je extra virgin olivovej olej. To víš jednu informaci. A teď ty musíš porozumět tomu, jak je ten olej kvalitní, jaký má nějaký kvalitativní charakteristiky, jak chutná, jaký má organoleptický charakteristiky, jaký to má příběh, jestli to je rodina, která to produkuje, olivy z olivovýho olejek, který je starý jako tisíce let, a opravdu mají know-how na to, jak to sbírat, jak to lysovat. Mají třeba nějakou variantu speciálně udělanou. Takže ty prostě řekneš jenom „hm, olivovej olej“. Ale ten odborník pak se plácne do čela, a řekne „tak to nás čeká dlouhá cesta, aby jsme vyrobili něco fantastickýho“.
Karel : Pojďme dál, mám tady pár takových specifických otázek.
Co si myslíš třeba o raw stravě se zaměřením na nějakou listovou zeleninu, bylinky a takové věci? [45:45]
Jakub: No v podstatě…
Karel : Chybí tam ty bílkoviny, co?
Jakub: Taky často a hlavně jako spousta těch věcí, tou tepelnou úpravou zlepší i nutriční parametry. Takže mrkev, která je syrová, tak ta využitelnost třeba těch karotenidů je úplně minimální oproti mrkvy, která je syrová nastrouhána najemno, oproti mrkvy, která je vařená a oproti mrkvy, která je otestovaná. Takže i ta technologie potravin mění vlastně využitelnost těch živin. A pokud máš všechno toho, tak některé živiny jsou využitelné líp, protože je neznehodnotní s tím tepelným zásahem. A některé jsou naopak využitelné hůř. A druhá věc je, že samozřejmě ten trávící trakt. Můžeme se bavit, když budeš mít nemocného člověka, jak moc jako nedáš úplně syrovou papriku na chroupání. Bude to naopak nějaký vývar. Takže logicky je spousta potravin, které jsou mnohem líp vstřebatelné a využitelné v té vařené formě. Ale současně stejně tak důležitý je mít tam i ten podíl syrovejch potravin. Otázka je v kontextu k čemu, v jaké situaci, v jaké části sezóny, na jakých podmínek. Ale raw strava je strašně dogmatická a řekne ti, že to je postavené na té syrové stravě. A neptá se tě, co jsi dělal, co je, v jaké seš lokalitě, jak je tvůj zdravotní stav. Prostě nedává to smysl.
Pojí se k tomu to typické keto, paleo, karnivor. Doporučil bys něco t těchto extrémů na omezenou dobu? [47:11]
Jakub: To je jako s tím půstem. Proč ne? Je to nějaká zkušenost, dovednost, když to dobře uchopíš, tak to můžeš ovládnout a pak si říct „já to nechci“ a zahodit to. Lidi, co to nevyzkoušejí, jenom to kritizují, tak je taky moc neberu vážně, protože tu dovednost nemájí. Zakládá se to na nějakých doměnkách nebo na nějakých pocitech. Takže buď to musíš hodně odborně rozumět, abys to mohl kriticky zhodnotit, jestli to vůbec dává smysl nebo ne. Což třeba, když to za nějakých podmínek určitě smysl dává, je vědecky velmi dobře obhajitelný. Ale potřebuješ to ty? Prospěje to zrovna tobě? Možná ne?
Co takový ty Many nebo takový ty, řekněme, drinky, který ti mají nahradit jídlo vs. půst, co z toho by si vzal? [47:59]
Jakub: Asi jako většinou ten půst, asi si dokáži představit, že když se rozkotáš někde s letadlem, tak za money budeš vděčnej, ale že bych si to dobrovolně koupil, to se asi jako nestane nikdy.
Karel : Možná pro vegany, co dělají typicky špatně, nad čím by se měli zamyslet, aby tě právě ten nutriční profil, co do sebe dostávají, byl co nejlepší?
Jakub: U vegetariánů je to v pohodě, ty nemusíš tak tomu moc rozumět, ty vegani už by měli být hodně v tom vzdělaný a jednoznačně jim bude chybět B12 a budou mít možná problém i právě s příjmem omega 3, s vápníkem, s železem bývá často problém. Tam jako víc, ale určitě ta B12 je problematická a v podstatě jsi odkázaný na suplementaci, inteligentní. Pokud to neděláš, tak to je vlastně osobní experiment, jestli to přežiješ nebo ne. A nestane se to, pozor, to se bavíme o letech, než vyčerpáš ty depa B12. Ale v té čistě veganské stravě nacházíš spíš analogy, takže jsi v podstatě odkázaný na suplementaci. A nebo by jsi musel vymyslet, mluví se o kontaminaci, že to je B12, která se tam dostává bakteriální kontaminací. Že to není přímo v té potravině nebo v té technologii, a že to je nějaká hygienická kontaminace, že jsi nevomil ten bobek z tý zeleniny, tak takhle si získal B12. Ale jako v rostliný stravě říší, vlastně nenajdeš.
Karel : No a když se vrátím na začátek, na ten vyvážnej talíř, který je založený na bílkovinách, tak co můžou ty vegani dělat? Protože tam jsou ty luštěniny a ty zas vím, že nemůžeš jíst každej den, nebo bys neměl. Možná klidně řekni i proč.
Jakub: No jasně, je to prostě nějaký extrémní způsob stravování, kde se hledají alternativy, to znamená, ty si vyloučil maso, ryby, vajíčka, mléčný výrobky a zůstaly ti tam jenom ty luštěniny z těch pěti hlavních, hodně koncentrovaných zdrojů bílkovin. A plus se tam musíš naučit používat i takové ty doplňkové, jako jsou třeba prošlechtěné odrůdy, pšeníce s vysokým obsahem bílkovin nebo plnohodnotný bílkoviny v amarantu, v quinoe. a sbíráš ty bílkoviny z těchto doplňkových zdrojů, které jsou vždy ve vazbě na škroby a ten jídelníček je hodně zatíženej energí ze sacharidů, čili pokud jsi vegan, musíš se k tomu hodně hýbat. Pak je to docela jako v pohodě. Takže 16 km denně můžeš být vegan. Sedavý zaměstnání? Hodně štěstí. Nemyslím si, že to bude úplně nejlepší pro to tělo. A je tam samozřejmě spousta dalších věcí. Jo, a luštěniny pochopitelně i ve veganství je zatížený vysokou náloží antinutričních faktorů. A pokud ten vegan je v tomhle poučený, tak on musí víc času investovat do zkulturnění toho jeho jídla, aby se právě zbavoval tady těch, takže je to odmáčení, fermentace, jeho vaření prostě s bylinkama, které to snižujou a spousta takových postupů, které zlepšujou stravitelnost.
Karel : Super. Pak by mě zajímalo, častokrát se všude možně píše nebo se ji baví, jakože prozánětlivý, protizánětlivý potraviny.
Co může člověk jíst nebo čím si upravit ten jídelníček, když by chtěl jít naproti spíš těm protizánětlivým věcem a jak to poznat? [51:06]
Jakub: Jo, jo. No, prozánětlivý je i cukr. Takže prostě rafinovaný potraviny s vysokým obsahem cukru, tak to je první, co máš vyloučit. Ale zase, když půjdu do těch základních potravin a poměnu to, že nebudeš jíst jídla připravovaný fastfoodovou technologií na přepáleném oleji, což je zánětlivý, nebudeš jíst lízátka, což je ten cukr čistej, ale půjdeš do těch základních potravin, tak i tam je spousta prozánětlivých faktorů. Týká se to obsahu těch mastnejch kyselin, teda profilu tuků především. A tam je potřeba vybírat ty, které jsou v rovnováze omega 3, omega 6. Takže zase ty budeš vědět, že protizánětlivě působí mořské ryby, protizánětlivě budou působit chia semínka, lněný semínka. Samozřejmě potravy, které mají dostatek antioxidantů, zelenina, některé druhy ovoce. Jít touhletou cestou, protože když bude to maso od zvířat z konvenční produkce, překrmených Omega 6, tak bude zánětlivý. Vajíčka budou zánětlivý, mléčné výrobky budou prozánětlivý. V momentě, kdy to je produkované, tak jak jsem řekl na začátku, s důrazem na příběh té potraviny, tak to tak neplatí.
Pak otázka od kolegy: ptal se mě, jestli má smysl vyřazovat nějaký typy potravin, klasicky se baví většinou, jako v populaci, pečivo, lepek, mlíko. [52:36]
Karel: Je to zase o té kvalitě a celý tý skladbě, nebo se dá říct, že vyloučím X a z 95% to bude přínosný?
Jakub: Samozřejmě já bych to vyloučil z toho důvodu, že chci to prostředí kultivovat a když mi to nedává smysl, tak bych do toho vůbec tu energii nevkládal. Vůbec bych neplejtval místem na planete koblihou nebo bagetu na benzínce. A dokážu si představit situace, že nic lepšího nebude. Tak pak jenom musíš rozpoznat, jestli je pro tebe lepší upřednostnit třeba takovéto palivo, které není úplně čisté, ale prostě dojedeš kam potřebuješ. Já nevím, jsi na nějaké tůře na horské chatě a oni tam nebudou mít úplně zážitkovou gastronomii, ale nejspíš ti tam dají guláš na nějakém slunečnicovém oleji s nějakým rohlíkem koupeným dole v Makru, tak jdi do toho, protože to je obyčejný palivo. Ale je to o tvým stylu a vkusu. Takže určitě bych apeloval na to, že základ toho jídla by měl být promyšlený, racionální, ale jestli, že si tam jednou za čas, a stává se mi to s těmi klienty, Jakoby já jsem teď snědla jako tu na čokoládu nebudu jmenovat. A já říkám, tak za první to není čokoláda, ale prostě nějaká cukrovinka. A za druhý mě to vůbec jako nezajímá. Mně to je jedno, protože v momentě, když se dostaneš na nějakou úroveň, tvoří to prostě 10% tvýho jídelníčku tohleto prasení, nebo jak to nazveme, tak tam na té úrovni prostě jsi. Jako dává ti to smysl. A já ti garantuju, že když se v tom jako zlepšuješ a kultivuješ, tak najednou ty už nechceš pít nějaký víno, prostě nejnižší kvůli, prostě tě to urazí a řekneš si, to nedává smysl, to radši budu abstinovat. A vlastně u toho díla je to dost podobné, akorát jako, že to nikoho nenapadne, připodobnět to třeba k tomu alkoholu. Myslím si, že bys byl someliér a bych ti tam nalil nějakýho krabičáka za 40 korun a řekl bych, co děláš, tak nebud‘ tak striktní, ne? Když to funguje, když to frčí, když motáš se potom stejně, tak asi řekneš „ne, děkuji, příteli“. A u těch potravin to tak není.
Jaký máš pohled na alkohol? [54:45]
Karel: Co se dá jakoby řekněme, že nepít vůbec, je asi samozřejmě, to je těch 100%,
Jakub: Ale taky volba.
Karel : Ale tak co je za tebe, řekněme třeba rozumný a nemusí si s tím pak člověk lámat hlavu. Je to jako dát si skleničku ji na jednou za týden, za měsíc, na Vánoce?
Jakub: No zase přijde mi, že jsme to hodně zkurtulnili a že jsou to nápoje, které dávají smysl, a to i nutričně. A jenom je potřeba počítat s tím metabolickým vědem, že tam ten alkohol je a on působí. Opět nedáš to batoleti, protože to prostě něco dělá. A to samé to dělá s dospělým člověkem, akorát že jeho tolerance je mnohem nižší, takže se bavíme o dávce a působení. A v případě, když máš 50 kg žena a 100 kg muž, tak metabolizuješ, máš jinou metabolickou kapacitu. Ale v zásadě si myslím, že 4 g alkoholu, což je úplný nic, tak nezaznamenáš a podle mě ti to jako kvalitu života nezhorší. Ale jenom si představ, kolik to je, když máš ve vínu třeba 13 % víš, tak je to jako půl decky. To skoro nikdo dělat nebude, to si zašpiníš skleničku. Takže počítat s tím, že nežádoucí metabolický efekt to má, ale je tam i ten protektivní z hlediska nějakých sekundárních rostlinných metabolitů, z čeho to bylo vyrobeno, to víno nebo pivo. Prostě je tam ta informace a jde o tu dávku. Já třeba mám, pokud můžu dát svůj příklad, jak jsem celý život vlastně nepil, skoro nikdy. A pak jsem jen tak experimentálně zkusil právě s kolegou, mě naučil pít kvalitní vína. A jako je to prostě znát, ta architektura spánku je horší, sice jako třeba rychlejc usneš, a to jsem nepil, jako já měl fakt třeba dvě skleníčky. Takže seš takový uvolněnější, usneš, ale architektura spánku je narušená prokazatelně. Regenerace je maličko horší. A zvykneš si, samozřejmě, prostě zase dám nějaká adaptace. Takže…
Karel : Ta adaptace, to je možná to nejhorší, co nás potkalo, protože plno lidí vlastně neví, že se mohli cítit více.
Jakub: Takže opravdu jsem měl i klienta, farmakologa, který to pak měřil a ptal se mě na to, benefity vs. rizika. A opravdu mu pak vycházelo, když to sledoval, že pít nebude, protože mu to tu kvalitu života snižuje. A to nepil žádný, prostě byl to nadšenec taky do kvalitního vína. Řekl bych, že když si dáš jednou za týden jednu lahev, jakože vypijete ve dvou lidech za dva dny, tak mě se to líbí a považuji to za takovou noblesu. Problém je, že je to návyková látka a ne každej to zvládne.
Karel : Hm, jasně. Bych se na závěr ještě poptal nějaké věci o tobě:
Kde se v tobě vzbudila ta vášeň, k tý zdravý výživě a k tomu abys bádal po tom, jaký složení čeho působí na co a jak a kdy jsi s tím vším začal? [57:29]
Jakub: Asi upřímně kvůli sportu, kvůli tréninku, kdy jsem chtěl zvyšovat výkonnost a pochopitelně tam se začneš zabývat regenerací a jak to zvládnout v rámci jídleníčku. Takže jsem to začal řešit klasicky přes takovou fitness stravu. Takhle jsem se k tomu dostal. Pak jsem to prohluboval a hodně profesně mě ovlivnili matadoři naší české kotliny Petr Forst, Martin Rínek. Těm jsem jezdil na konzultaci a u těch jsem začínal historicky, to je 20 let zpátky. Takže takhle jednoduše jsem na to šel přes tu svoji sobeckost a osobní praxi. A najednou jsem zjistil, že už toho vím docela hodně. A začal jsem to studovat a pak jsem skočil do výroby a tam se to hodně akcelerovalo, protože tam bylo velké prozření. Tam jdeš po tu pokličku, jak se to vyrábí, začneš prostě víc pracovat se studiem a tam takové velké prozření a rozčarování, že to je trošku jinak, než si myslel z časopisů a populárně naučných knih.
A kde se na Trime zrodil ten nápad, kdy jste se s Michalem řekli „ty jo, jdem do toho“? [58:39]
Jakub: Já jsem teď dával na to rozhovor a posílám jeho kauterizaci, je to strašně vtipný, protože já jsem do té doby potkal takovýchto bláznů a nadšenců spoustu. A to je vždycky, my chceme dělat nejlepší a teď si tam doplníme krabičkou dietu, pečivo, tyčinky nebo doplňky stravy. A teď ty jim to zkritizuješ a řekneš, jak vypadá ta první liga. A většinou, aha, tak to vlastně nechceme. A on byl první, který ho to neurazilo, neleknul se. A přišel po druhý, což už je záhada, že se vrátil, když mu řekneš, že všechno dělá na hovno. A on, fajn, tak pojďme to zlepšit. Takže ty znáš Michala, že on nehledá, proč to nejde, on hledá, jak to udělat, prostě, aby to šlo. Je to velký díl jeho práce, že ten TRIME vzniknul a funguje. Jak dlouho jste to dávali takovou věc dohromady, než můžete poslat první krabičku úspěšně z továrny a stát si za tím? Je to jako půl roku, dva roky? No tím, že nemáme ten realizační tým a i tak by to trval dlouho, to značí, že spousta lidí si myslí, že když máš milion euro v podniku a máš tam tyhle specialisty, že to máš za ten den hotové, tak oni třeba tu recepturu taky dělají kolikrát, dva roky. Když už máš něco vyvinutého, tak to na tom trhu zobchoduješ rychle. To znamená, on vždycky říká, hele nemám problém vyrobit teď Omega 3 olej a vychrlím ti jich sto tady. A ještě ten fakt dobrý, tak mám jako velký problém ho vůbec nakontraktovat, protože i když ho nakontraktuješ, tak oni řeknou, není. Bude až příští rok omezení a rybolovů nebo něco. Nebo je to z řas a zase kapacita bude. Prostě vyvíjíme teď novej kultivar, aby tam byla vyšší EPA. Není, až za dva roky, chlapci. Podle těch našich kritérií. Jinak ti to můžu vyrobit hned. Tak, jak to dělají všichni. A když chceš ten trh inovovat a vyrábět prémiový doplňky stravy, jak je to úplně jiná disciplína. My jsme se potkali tak, že on byl na trhu nevím, asi nebudu říkat recepturu, ale prostě už fungoval, už si zkoušel business na jednom potravinovým doplňku, nebo doplňku stravy. Získali na tom sebevědomí, bylo to celkem úspěšné a oni chtěli dostat na mě doporučení od jejich technoložky, že bych jim mohl pomoct tu recepturu vylepšit. Já jsem jí viděl a chvíli jsem jí právě zkritizoval a řekl jsem, že to jsou nějaké jejich představy a domněnky, ale že to je úplně jinak a že vlastně mi nedokážou odpovědět na spoustu věcí a v tom složení a v technologii výroby. A Michal to zaujalo a říkal, fajn, pojďme to zlepšit. Že mu má to srdce, že to chce dělat dobře. Že mu nezáleží jenom na tom byznysu, že jo? Jako na prachách.
Karel : Super.
Jakub: A takhle jsme založili potom Trime.
Jaké máš ty máš rutiny, nebo jak vypadá to tvoje stravování, nebo péče vlastně o tvoje zdraví. [01:01:18]
Jakub: Tak po té vyživové stránce, když to upřímně popíšu, tak já jsem přesně ten typ, který by měl půstovat často, protože historicky jsem jedl pravidelně, často a hodně. Takže můj nejlepší dietní nástroj, z hlediska zdraví a výkonnosti je chytrý používání půstu a lačnění. Já mám jako zlaté pravidlo, že 13 hodin lačním přes noc. Když dojím v 7.30, tak snídaně tam je až pod půl devátý. To je jako první moje pravidlo. A potom to všechno přizpůsobuju tomu dennímu režimu. Samozřejmě já se pořád snažím tu práci ohnout na denní režim, než obráceně se snažím mít zakotvený snídaní a večeře a ten vůběc moc neřeším, ten mám takový benevolentní. Takže jím jako třikrát denně, to je takový základ. A ten směr je smíšenej, takže používám plný spektrum všeho. Není to veganství, není to rony, používám všechny ty směry. A snažím se sezóně, no… A jdu hodně hodně po tom příběhu potravin, myslím si, že málo kdo utrácí za potraviny tak jako já.
: Je to teda o ceně? Dá se jíst to zdravě i levně?
Jakub: No v té úplně nejvyšší premiový kvalitě ne, protože to je safari. Já mám novej termín, že to je safari. Pokud si myslíš, že jíš jako zdraví potraviny, tak bys musel být světoznámá kapacita. Něco jako nejslavnější lovec, jednorožců nevím. Je to strašně složitý, protože jsou to většinou potraviny s chráněným původem. typicky Parmigiano Reggiano, nebo nějaké šunky produkované, nebo prostě jsou to jako farmy, které mají biocertifikaci a ještě mají nějaký specifikum, že mají nějaký genotyp zvířata, který produkuje prostě tenhle ten typ kaseinu a krmí celoročně na rotační pastvě a jsou to takovéhle jako libovky. A ty lidi jsou a dělají to, jsou to naprosto šílenci. Ale jich hrozně málo a ubejvají jich samozřejmě, protože nikdo to nepozná, že je ošizený.
: No a jak vnímáš budoucnost, řekněme, že bude rok 2023, tak jak si myslíš, že to bude vypadat v roce 2033? Bude tady třeba bio víc rozšířený? Nebo naopak čím dál tím víc lidí bude jíst víc nějakého junk foodu a fast foodu? Kam si myslíš, že přijde ti, kam to směřuje? Jak jsi říkal někde v začátku, že třeba kávová kultura se zlepšuje.
Jakub: Myslím si, že to bude úplně stejně. Máme docela konkrétní představu o těch trendech. No to je propojený, ty naše doplňky stravy jsou propojený s tím, co se děje v tom primárním sektoru produkce potravin. A myslím si, že se budou ty nůžky rozbírat, to znamená, budou ještě méně kvalitní potraviny a doufám, že ty top kvalitní se zachovají, ale budou prostě fakt pekelně drahý a bude to něco, co si dovolíme jenom jako zážitkovou gastronomii, jenom takhle to když si vypadalo děti, takhle vypadala ta opravdu kvalitní potravina. A ta budoucnost je vlastně v tom, že opravdu si uvědomíme, že uživit 8, 9, 10 miliard lidí v biorežimu nepůjde hned, možná to nepůjde nikdy, nebo tak mluví odborníci, ale já myslím, že když to nikdo nezkusil, tak je těžko predikovat. A ta cesta bude vlastně v tom kompromisu v těch integrovaných způsobech produkce potravin, kde používáš to obrovský know-how, moderní, že máš prostě družice, satelity, kompletně všechno vlastně, Úplně optimalizovaný rotaci plodin, výživu, že ty víš, že aby to rajče vyrostlo, potřebuje tolik manganu, tolik molybdenu a přesně mu to tam dáš. Ale současně nepůjdeš za tu hranici, abys zhoršoval to naše prostředí, vyčerpal půdu, poškodil nutriční profil těch plodin nebo těch zvířat, když tak řekneme. Takže my víme, jak to dělat. Otázka je, jak rychle se to podaří překlopit do toho standardu. Ale tam je budoucnost.
Karel : Ještě když mluvíš o tý budoucnosti, tak mě jenom tak napadly hydroponie, jak jsou pěstovaný, zelenějí různě. Je to cesta, nebo je to nějaká finále plodina, která je prázdná? To je prostě salát, který vypadá jako salát a nemá tam to, co má salát, který vydostane někde na sluníčku.
Jakub: Teď je to problém. Teď je to už za hranicí. Je to neplnohodnotný. Ale umíme to udělat líp, šlo by to. Píše se jako komunikuje aquaponie a prostě takový ten uzavřenej lokální způsob produkce potravin, kde to je na sebe navázaný a vytěžíš vlastně maximum, ale neznásilníš tu půdu a neznásilníš tu kvalitu.
Ještě mě tady toho napadlo, jaký máš názor na takový ty alternativní doplňky. [01:05:55]
Karel: Moje matka je na to úplná specialistka, různý herbalify, molekulárky, vodíky, áloe, drinky, houby.
Jakub: Jasně.
Karel: Potřebujeme to jako lidi. Co ty si myslíš o tadytý celý paletě různých věcí?
Jakub: Nechám si rád poradit od maminky, dej mi na ní číslo, jestli vyřešila, kde sehnat kvalitní medicinární houby, aloe vera atd., tak chci poradit. Protože já mám problém rozklíčovat hořčík nebo zinek. A vždycky mě baví, když někdo řekne, tenhle kordyceps umí tohle, tohle, tohle, nebo tak si říkám, fajn, tak to jsi první člověk a největší expert, kterýho znám. Potenciál to má, je to určitě perspektivní, ale je strašně obtížný pro to, co neuznává ta farmacie. Musí splňovat strašně moc podmínek a ty pak řekneš „Hle, houba, a umí to léčit všechno od rakoviny přes úplně světový mír.“ A já se tě zeptám na 4 jednoduché otázky a neodpovíš mi na žádnou. Takže proč bych si to měl koupit? Kupuju si takové falešné štěstí. Můžeš to zkusit.
Karel: Super, tak jo Kubo, díky moc za všechny přínosné informace, věřím, že to určitě plno lidí někam nasměruje Abych určitě tady na tom místě vypíchnul i váš Trime podcast, kde jdete s těma tématama vždycky jednotlivě do hloubky Určitě lidi neudělají chybu, když se u vás koupí nějaký doplněk a přeju ať Trimu a tobě tobě dáří. Díky
Jakub: Já děkuji za pozvání Karle, mějte se
Karel: Díky, že jste to poslechli až sem, máte fakt výdrž. Jestli se vám podcast líbil, tak mě uděláte velkou radost, když to někde nasdílíte, olajkujete nebo ohvězdičkujete, aby vám neutekli příští díly, tak si dejte odběr ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Z Podpalubí se loučí Karel z Freela.
Kam dál?
Sleduj Jakuba na webu Trime.cz. Pokračuj na Trime podcasty.
Líbil se ti podcast? Tak ho pošli dál, navrhni hosta nebo napiš hodnocení na iTunes. Děkujeme! 💙