„Poslední dobou mě baví detektivní marketing“ – Na slovíčko s Dálou Musilem

Dála Musil – marketingový stratég z Pardubic. Nedávno na svém webu publikoval článek Evernote & Freelo – dvojka, bez níž se neobejdu. Zajímalo nás, jak si s oběma nástroji organizuje svoje workflow. Ale došlo i na jiná témata, než je práce. Má Dála recept na vyvážený pracovní a soukromý život?

Jak je to doopravdy s výhodami života na volné noze?

Ahoj Dálo, na tvém webu jsem se dočetl, že se věnuješ rovnou několika oborům. Co u Tebe aktuálně hraje prim?

Vzhledem k vytížení jsem se zatím nedostal k úpravám starého webu. Plánuju redesign tak, aby víc odrážel současnou realitu 🙂 . Jádrem mé práce pro klienty je analýza a návrh marketingové strategie. V návaznosti pak design služeb online i offline.

Zjednodušeně firmám řeknu, kde chybují třeba v komunikaci, jaké mají mezery v nákupním procesu, nebo proč jim eshop nevydělává tolik, kolik by mohl. A poté samozřejmě to hlavní: jak to všechno zlepšit. Případně se i zapojím do realizace, což se týká v poslední době hlavně e-mail marketingu.

Nedávno jsi publikoval článek „Evernote & Freelo“ na svém blogu. Jak s těmito nástroji vypadá tvoje workflow?

Evernote používám jako svou osobní centrálu. Píšu sem všechno důležité, co se týká osobního i pracovního života. Každý klient má svou složku a v ní mám všechno, co se ke spolupráci vztahuje – ať už faktury, plány nebo co jsme dělali v minulosti.

Ve Freelu pak řeším spolupráci – jednotlivé úkoly z marketingového plánu, kampaně a všechny menší a krátkodobější záležitosti. Dřív jsem se snažil všechno dělat přes Evernote a e-mail, ale ztrácel jsem se v tom (a s některými klienty se bohužel ještě stále ztrácím).

Bez čeho dalšího se neobejdeš?

Jde-li o software, pak na běžnou denní agendu nic dalšího nepoužívám. Rozhodně nejsem ten typ, co by měl na všechno nějakou aplikaci – nebylo by to efektivní. To si raději přizpůsobím třeba Evernote. Ten používám nejen jako archiv, ale i jako kalendář a todo list.

Jaký máš recept na vyvážený pracovní a soukromý život?

Až ho objevím, rád o tom napíšu článek. Faktem je, že jsem loni startem podnikání na vlastní noze a workoholismem negativně ovlivnil svůj soukromý život. Kdybych uměl vrátit čas, práci bych obětoval, ale tehdy jsem kvůli pracovnímu nadšení některé věci neviděl. A doplatil jsem na to.

Na druhou stranu jsem díky tomu zjistil, že všechno špatné je pro něco dobré, ačkoliv jsem tomu předtím moc nevěřil. Člověka tyhle velké chyby posunou – ať chce nebo nechce. Práce mě v současné době baví nejvíc za celou mou pracovní kariéru, ale umím si dát už i oddych a nemyslet na ni – jít ven se psem, víc sportovat, cestovat, relaxovat. Zkrátka si užívat to, kvůli čemu vydělávám.

Máš vystudovanou žurnalistiku, nechybí ti v aktuálním pracovním životě?

Vůbec 🙂 . V současnosti stále něco sem tam píšu (ač převážně copywriting). Hodně řeším texty a obsahové strategie. Klasická žurnalistika mi ale nechybí. Naopak, po těch 15 letech psaní jsem rád, že už jí není tolik. Jednou měsíčně dělám stránku do časopisu ProHockey a to mi úplně stačí.

Proč jsi se rozhodl pro práci na volné noze?

Ty důvody byly tři.

1. Prvním důvodem bylo tehdejší zaměstnání, kde jsem se neměl kam kariérně posunout. Mám rád práci, kde můžu věci ovlivňovat a řídit. Kde je frmol, pořád se něco vymýšlí a kde není nuda. Vadí mi ustrnutí na místě. K tomu tehdy přesně došlo. Měl jsem navíc smlouvu na dobu určitou a ta zrovna končila. Ideální odrazový můstek ke změně.
2. Za druhé jsem si chtěl dokázat, že na to mám.
3. Třetí důvod pak byla finanční motivace ve spojitosti s budoucností.

„Nemohl bych sakra vydělávat víc a mít o něco jednodušší život“?
A tak jsem do toho šel.

Stanovuješ si krátkodobé nebo dlouhodobé cíle?

Jak kdy a jak v čem. Mám samozřejmě dlouhodobé představy a sny, čeho chci v osobním a pracovním životě dosáhnout, a snažím se k nim dopracovat den za dnem. Z hlediska byznysu jako takového teď už tolik neplánuju – mám jen stálé klienty na dobu neurčitou. Týden tak mám jasně rozplánovaný na několik měsíců dopředu.

Jak moc je pro Tebe důležité sebevzdělávání? A jak se vzděláváš?

V tomhle oboru se věci mnohdy mění ze dne na den, takže sleduju desítky zdrojů a učím se za pochodu. Když narazím na něco, co neznám nebo neumím, snažím se to pochopit a doučit. Nejsem typ člověka, co by rád rozhazoval peníze – svůj první web jsem si dělal sám a jen podle knihy. V průběhu let jsem ho xkrát předělal a pokaždé se doučil něco nového. To platí až do dneška, kdy už samozřejmě žádnou knihu nepotřebuju 🙂 .

Pokud jde o různé soft skilly, můj názor je ten, že se dají naučit jen částečně. Nakonec stejně vždy rozhoduje hlavně osobnost a tu nejde kompletně přetvořit. Takže ano, četl jsem třeba Carnegieho a pochopil jak komunikovat. Dokážu to vysvětlit klientům a zvládnout za ně třeba krizovou komunikaci na sociální síti. Ale když dojde na lámání chleba v osobní situaci, rozhoduje za člověka jeho vrozená a léty „vyladěná“ osobnost – a tak i já někdy ustřelím. Člověk se aspoň poučí.

Myslíš, že to jde dneska i bez vysoké školy?

Dost záleží na tom, co chce člověk dělat. Sám sebe si před deseti lety, čerstvě po maturitě, neumím představit v práci, natož na volné noze. Až na vysoké jsem zjistil, co mě vlastně baví a kam bych se chtěl ubírat.

Psal jsem na tohle téma před třemi lety i článek, který se jmenoval Má škola velký vliv na pracovní uplatnění?. Závěr byl takový, že škola má na práci velký vliv, ale jen v té míře, v jaké sami chceme. Někdo dokáže vysokou naplno využít a v budoucnu z toho pak těžit, někdo ne.

Jinak řečeno – život má každý takový, jaký si ho udělá.

Dokážeš si ještě představit, že jsi klasicky zaměstnaný?

Já mám rád změny k lepšímu a kdysi jsem někde četl tu známou hlášku, že člověk v zaměstnání vydělává na sny někoho jiného. Ale kdyby se mi nedařilo v podnikání a já bych potřeboval stálý příjem třeba kvůli hypotéce? Jasně, dovedu si představit být zaměstnanec.

Já vím, že se teď nějaký čas hnala taková freelancerská vlna a že je to hrozně cool. Ona to ale není zas taková sranda a svoboda, jak to z venku vypadá. Ostatně teď sice dělám sám na sebe, ale mám stálé klienty a na každého nějaký hodinový rozpočet týdně, který musím dodržet. Jsem v podstatě zaměstnanec několika firem současně. A jako „bonus“ dělám i o svátcích a nikdo mi nezaplatí dovolenou (smích).

Co tě nejvíce motivuje?

Dnes hlavně větší míra zodpovědnosti, možnost rozhodovat a něco někam směřovat. A pak samozřejmě uznání – takovéto „Dálo, tohle se ti fakt povedlo“. To mě těší a proto dělám to, co dělám.

Co říkáš na knihu Hluboká práce a vůbec na tenhle „fenomén“ ponoření se do úkolu?

Knihu jsem zaregistroval, ale nijak víc nezkoumal. A jak správně říkáš, dost možná je to jen fenomén – některým lidem to třeba pomůže, poradí jak být produktivnější a dělat lepší věci. Chvíli to bude obrovský hit na Twitteru. Ale většina si nakonec stejně pojede to svoje, v čem se cítí nejlépe.

Jaký trend v marketingu tě v poslední době nejvíce zaujal?

Neříkal bych tomu trend, ale čím dál víc se nořím do psychologie a webdesignu. Baví mě zkoumat chování lidí a zjišťovat proč třeba nedokončí objednávku. V podstatě takový detektivní marketing 🙂 .

To je od Dály Musila – detektivního markeťáka všechno. Děkujeme za rozhovor.

Karel Dytrych 30. 11. 2016